ROERMOND – Holandsko 

    Koncem měsíce května 2007 jsem dostal zakázku rozvést textil (“džínsy”) po Holandsku. Vzhledem k tomu, že to bylo již na místa kde jsem byl několikrát, tak jsem věděl, že nakonec skončím v Provincii Limburg, která je u německých hranic a také zasahuje do Belgie. Jedním z největších měst této holandské provinci je i město ROERMOND (čti Růrmond), které má 45.000 obyvatel.  Když jsem ve směru od Eindhovenu tak jsem těsně před městem viděl obrovské jezero do kterého se vlévá řeka Meus, která protéká i samotným městem.
 
    Zaparkoval jsem u jednoho velkého přístavu s jachtami a motorovými čluny a měl jsem druhý den vykládat v místním OUTLET FACTORY WILHELM II.  K tomuto chci uvést,  že se jedná v podstatě o městečko s replikami historických místních budov ve kterém jsou umístěny různé světové butiky s oblečením.  Je to velké nákupní středisko, kterých je v Evropě více a zcela jistě jste se nimi již setkali na okraji velkých měst Evropy.
    Vydal jsem se tedy na prohlídku zejména historické části města.

    Roermond jako takový byl založen kolem roku 1200 a to jako obchodní město a jeho hlavní historickou částí je náměstí MARKT (dalo by se to přeložit jako "obchodní náměstí"), které má rozlohu asi 250 x 100 m. Samotné náměstí je ohraničeno téměř stejně vysokými budovami ve kterých bydleli místní bohatí kupci a bankéři.
    Budovy jako takové jsou velmi pěkně restaurované,  fasády jen svítí novou barvou. V přízemích těchto budov jsou většinou restaurace a potom samozřejmě banky a pojišťovny a cestovní kanceláře. 
 
    Před každou restaurací, kterých je zde asi 10 je samozřejmě velká předzahrádka se stolky a vypolstrovanými židlemi.  Dominantou celého náměstí je v jeho jedné straně krásná radnice (RATHUIS), která dle cedulky u vstupních historických vrat byla založena v roce 1399, opravena byla v roce 1700 a dále v roce 1872 dostala současnou podobu. Jsou zde i vstupní dřevěná silná vrata z roku 1554.  Zajímavostí je že tato budova je 4 patrová a na její střeše jsou 3 velmi pěkné vikýře, které mají na svých vrcholech pozlacené erby, které v zapadajícím slunci silně zářily. Největší atrakcí této budovy je však Loreta, která je opatřena 24 zvony,které hrají každou půl hodinu. Na ochozu této Lorety je umístěno celkem 12 dřevěných barevných soch v životní velikosti.  Loreta vyčnívá asi 10 metrů ještě nad střechou radnice.
    Myslel jsem,  že zde budou samí svatí, ale opak byl pravdou. Místo svatých se zde pohybují dokola šašek, kominík, služka s tácem v ruce, biskup s holí, řezník,  rybář se sítí, žena s vázou na rameni, voják s vytaseným mečem, král a královna, dítě na dřevěném koni, holčička se psem.

    Bylo to opravdu úchvatný pohled, když se tyto sochy každou hodinu dali do pohybu. Pokaždé když se dostali do středu ochozu tak provedli nějaký pohyb, který je charakterizoval (šašek se točil, biskup pokynul rukou a holí, král se uklonil, voják mával mečem apod.)
    Byl jsem nadšený jak může někdo něco takového vytvořit.
    V noci je tato i ostatní budovy krásně nasvícené. Vzhledem k tomu, že náměstí bylo krásně vydlážděné a asi byl zde nějaký svátek,  nebo nějaká pouť,  tak se přímo na tomto náměstí dělníci snažili postavit atrakce pro děti, které známe z naší Matějské pouti. Tyto “světské” jsem viděl stavět atrakce i v dalších místech kolem historického centra. 

    Další dominantou tohoto náměstí byla známá Katedrála St.CHRISTOFFELES (sv.Kryštofa). Tato katedrála je vysoká podle mého odhadu asi 60 m a dominuje jí na špici socha , která je rovněž pozlacená. Katedrála byla založena (podle cedulky u dveří) v roce 1410-1430, opravena 1554-1661, znovu opravena v letech 1892,1921 a také po skončení II. Sv. války v roce 1945, kdy byla údajně zasažena německým granátem a socha ze špice prý spadla. To mi také říkal starý hostinský, který to prý zažil, z restaurace hned u této katedrály.
    Vedle vstupních dveří byl takový výklenek ve kterém byla nějaká ruka se zlatou sekerou. Dle vyprávění tohoto hostinského (měl mimořádně dobré pivo) se jedná o ruku, která měla být kata, který s touto sekerou popravil i sv.Jakobiho, který zde měl také sloužit mše a tato ruka se údajně sama schovala ve zdi této katedrály. No budiž, když tomu lidi věří,  já jim to brát nebudu.

    Po prohlídce tohoto náměstí Markt jsem se v jednom z rohů dostal na nějakou další asi 800m dlouhou pěší zónu s normálními obchody. .Zde se mi velmi líbilo,  že zde bylo velmi naklizeno, samozřejmostí zde bylo hodně odpadkových košů a hned vedle nich v prostředku této ulice byly i lavičky k odpočinku, které byly hojně využívány. Když jsem procházel kolem těchto obchodů, připadalo mi to jako promenáda, protože prostředkem projíždělo hodně mladých rodin s dětmi na kočárcích, dále se zjevně před děvčaty předváděli mladí kluci na skútrech. Jinak toto působilo velmi klidným dojmem, lidi byli v pohodě.

    Také mě po několika stech metrech překvapila další pamětihodnost tohoto města a to kostel St VINCENT na stejnojmenném náměstí. Jednalo se o budovu se dvěma věžemi, která byla jako by z bílého mramoru. Kolem tohoto kostela byla krásná upravená zahrádka a u její jedné strany byla také socha v životní velikosti místního architekta Dr.P.J.H.CUIPERSE, který postavil v Roermondu mnoho významných budov a dožil se úctyhodného věku 100 let (nar.16.5.1827—zemřel 3.3.1927). Rovněž on se měl podílet na rekonstrukci uvedeného kostela sv.Vincenta. Na tomto náměstí jsem zase viděl krásný altánek, kde v letních měsících vystupovala nějaká hudební tělesa. Připadalo mi to jako v lázeňských parcích.
    Znovu jsem viděl “severskou specialitu”, kterou jsem viděl i v jiných hlavně severních zemích. Jdete kolem lavičky a na ní sedí např. celá rodinka, ale nejsou to normální lidi, ale železné sochy. Jsou tak věrohodní, že se člověk i mnohokrát splete.

    Z tohoto náměstí jsem šel potom znovu nějakou nákupní zónou, která nakonec skončila přímo na náměstí, které bylo u hlavního vlakového nádraží. I zde stavěli “světští” atrakce pro děti. Zde jsem navštívil jednoho majitele sport baru u kterého jsem se díval na fotbal v roce 2006, když probíhalo MS v Německu. Bylo až s podivem, že mne hned poznal a hned mi podával ruku. Až sem pojedu znovu, zcela určitě k němu zase přijdu na pivko.

    Když jsem se bavil s tím starým hostinským na náměstí,  tak jsem se ho ptal jestli tady mají také nějaký průmysl a on mi na toto odpověděl, že ano, že zde mají velkou fabriku na zpracování recyklovatelného odpadu a domovního odpadu.  Když jsem se ho ptal, kde to je tak on mi řekl, že jsem to musel vidět, že je to u jezera.
  Jak všichni dobře víte tak “ na Západě” umí pečovat o pořádek kolem svých domů apod. Já jsem totiž žádnou fabriku nebo něco podobného většího neviděl. Pouze nějaké budovy opravdu u jezera, ale kolem nich bylo krásně upraveno okolí,  zastřižený trávník, že si toho nikdo nemůže všimnout a to se prý jedná o jednu z největších upraven v Holandsku . Myslel jsem si že se jedná o nějaké sklady nebo něco takového. Hned jsem si vzpomněl jak by to asi vypadalo u nás v ČR, radši nemyslet. Další zajímavost,kterou mi řekl, že dne 13.4.1992 zažil Roermond i zemětřesení o síle 5.9 stupňů Richterovy škály. Trvalo údajně asi 10 sekund, došlo k mírným škodám na budovách, ale jinak to nikoho nezranilo.
    Potom do této restaurace přišel jeho syn a měl u sebe krásného hnědého “novofunlanďáka”  jménem Patzi. Tento pes ihned poznal, že mám zvířata rád a hned se ke mně hrnul. Nakonec jsem se s ním vyfotil a slíbil majiteli, že fotku pošlu na internetové stránky a že si tam může svého miláčka prohlédnout.

    Závěrem mohu říci, že do Holandska jezdím velmi rád.  V Roermondu jsem byl již několikrát a vždy se mi zde líbilo. Potkal jsem zde mnoho černochů, arabů ale i asijské národnosti a nikdy jsem si nevšiml, že by docházelo k nějakým rasistickým nesrovnalostem. Já ,když se mnou někdo takový začne bavit tak v tom také nevidím žádný problém, protože mám jedno heslo, že člověk který je černý, žlutý , zelený, modrý nebo bůhví jaký, nemusí být přeci zákonitě horší než člověk bílé rasy a někdy může být dokonce více vzdělaný a lepší než onen běloch. Toto se snažím mít na paměti, ale samozřejmě se najdou i “barevní idioti” se kterými se potom vůbec nebavím, nebo se mu snažím vyhnout.
    V tolerantním Holandsku barva pleti asi nikomu nevadí a proto je zde taková směsice národností.

Lidický orel